Český název: ohňovec osikový
Taxonomické zařazení: oddělení Basidiomycota (houby stopkovýtrusné), třída Agaricomycetes, Incertae sedis, řád Hymenochaetales, čeleď Hymenochaetaceae
Plodnice: víceletá, bokem přirostlá, mladé imperfektní plodnice (ve věku 1-4 let) jsou rozlité, 0,5-3 cm tlusté, 1,5 cm dlouhé, černě zbarvené a produkují celým svým povrchem chlamydospory, perfektní kloboukaté plodnice se začínají vytvářet ve věku 5-6 let od vzniku infekce
Klobouk: polokruhovitý nebo kopytovitý, 3-20 cm v průměru, až 15 cm tlustý, na povrchu nejdříve jemně plstnatý, později lysý, hrbolatý a soustředně hluboce rýhovaný s ostrým hnědým nebo okrově hnědým okrajem, v mládí šedý nebo šedohnědý, ve stáří šedočerný až černý, rozpraskaný, porostlý řasami
Rourky: vrstevnaté, až 25 mm dlouhé, rezavé až tmavě hnědé, starší vrstvy vyplněné bílým mycéliem
Póry: okrouhlé, velmi drobné (6-8/mm), rezavé, šedohnědé nebo tmavě hnědé, ústí rourek lesklá
Dužnina: tvrdá, dřevnatá, tabákově hnědá, pásovaná s černě ohraničeným jádrem uprostřed, vůně po metylsalicylu
Výtrusný prach: bílý
Výtrusy: hladké, bezbarvé, neamyloidní, široce oválné, na jednom konci zašpičatělé, 4-6 × 3,5-4,5 µm velké
Výskyt: celoročně nepříliš hojně na kmenech a spodní straně větví osik, méně často topolů šedých, nejčastěji v místech po odlomených větvích ve spodní části koruny
Poznámky: jedná se o velice agresivního obligátního parazita osik a topolů šedých, v souvislých osikových porostech může infikovat až 80% všech vzrostlých osik; na vrbách lze velmi hojně nalézt příbuzný ohňovec obecný (Phellinus igniarius (L.) Quél.), na borovicích ohňovec borový (Porodaedalea pini (Brot.) Murrill), na jedlích ohňovec Hartigův (Phellinus hartigii (Allesch. & Schnabl) Pat.), na dubech a jiných listnáčích vyrůstá ohňovec statný (Phellinus robustus (P. Karst.) Bourdot & Galzin)
Klíčová slova: parazitismus, lignivorní houby, poškození listnáčů
 |  |  |
|---|
