Český název: ohnivec šarlatový
Taxonomické zařazení: oddělení Ascomycota (houby vřeckovýtrusné), třída Pezizomycetes, podtřída Pezizomycetidae, řád Pezizales, čeleď Sarcoscyphaceae
Plodnice: 1-5 cm v průměru, zpočátku kulovitě uzavřená, později pohárkovitě rozevřená, ve stáří miskovitá až téměř plochá, na bázi zúžená, plynule přecházející v třeň, vnitřní strana (thecium - výtrusorodá vrstva s vřecky) je hladká, sytě šarlatově nebo karmínově červená, vnější strana bíločervená, na bázi čistě bílá, jemně plstnatá, okraje jsou nejprve zahnuté dovnitř, ve stáří zvlněné až zoubkatě roztrhané, světlé
Třeň: 5-30 mm dlouhý a 2-5 mm tlustý, bílý, jemně plstnatý, někdy bývá zakrnělý
Dužnina: tuhá, voskovitá, velmi tenká, bělavě červená, bez chuti a zápachu
Výtrusný prach: bílý
Výtrusy: hladké, bezbarvé, dlouze oválné, na konci zaoblené, 24-43 × 9-14 µm velké
Výskyt: nepříliš hojně brzy na jaře, někdy i během teplé zimy, na odumřelých větvičkách listnáčů (olší, lip, buků, javorů, bříz, jasanů, habrů a vrb) nebo na dřevě ponořeném v zemi
Poznámky: velmi podobný druh ohnivec rakouský (Sarcoscypha austriaca (O. Beck ex Sacc.) Boud.) je možno rozlišit podle výtrusorodé vrstvy, která se po vysušení zbarvuje do běla, zatímco u ohnivce šarlatového zůstává červená, plodnice ohnivce rakouského bývají také o něco větší (mají průměr až 8 cm)
Klíčová slova: saprofytismus, poškození listnáčů
 |  |  |
|---|
