Český název: bělochoroš hořký
Taxonomické zařazení: oddělení Basidiomycota (houby stopkovýtrusné), třída Agaricomycetes, Incertae sedis, řád Polyporales, čeleď Fomitopsidaceae
Plodnice: jednoletá, kloboukatá, bokem široce přirostlá, vzácně semiresupinátní, obvykle spolu srůstá více klobouků
Klobouk: 3-12 cm v průměru, polokruhovitý, stříškovitý nebo protáhlý, na povrchu jemně hrbolatý, s ostrým zvlněným okrajem, barvy bílé až krémové, v mládí na povrchu jemně plstnatý, stářím olysávající, během vlhkého počasí gutující
Rourky: 2-10 mm dlouhé, póry drobné (4-6/mm), okrouhlé až hranaté, bílé až krémové barvy
Dužnina: 1-4 cm tlustá, v mládí měkká a křehká, za sucha tvrdá a drobivá, velmi hořké chuti a mírné houbové až lehce nasládlé vůně
Výtrusný prach: bílý nebo světle okrový
Výtrusy: bezbarvé, hladké, široce oválné, neamyloidní, 3,5-5 × 1-2,5 µm velké
Výskyt: hojně jednotlivě nebo v menších skupinách od června do listopadu na živém i odumřelém dřevě jehličnanů (smrků, jedlí, borovic aj.), výjimečně listnáčů (buků, dubů, bříz a habrů)
Poznámky: od ostatních druhů bělochorošů je odlišitelný výrazně hořkou až svíravou chutí dužniny
Klíčová slova: saprofytismus, parazitismus, poškození jehličnanů, poškození listnáčů
 |  |
|---|
