DŘEVOKAZNÉ HOUBY

Atlas saprofytických a parazitických dřevokazných hub

Český název: václavka smrková


Taxonomické zařazení: oddělení Basidiomycota (houby stopkovýtrusné), třída Agaricomycetes, podtřída Agaricomycetidae, řád Agaricales, čeleď Physalacriaceae


Plodnice: jednoletá, kloboukatá s třeněm


Klobouk: 3,5-20 cm v průměru, v mládí kuželovitě vyklenutý s mírně podvinutým okrajem, později ploše rozložený, masově až rezavě hnědý s hnědofialovými tóny, hygrofánní, s vytrvávajícími tmavě hnědými až hnědočernými šupinkami na povrchu


Lupeny: v mládí bílé až smetanové, později červenohnědě skvrnité, přirostlé, krátce sbíhavé


Třeň: válcovitý, 6-15 cm dlouhý, 0,5-3 cm tlustý, v horní části bělavý, na bázi červenohnědý až téměř černý, s hrubým, vatovitým, bílým nebo nahnědlým prstenem, který má dvě ostří s tmavě hnědými vločkami


Dužnina: bělavá, tuhá, v třeni až narůžovělá, chuť je mírně natrpklá, vůně nevýrazná


Výtrusný prach: žlutavý


Výtrusy: bezbarvé, krátce elipsoidní až oválné, tenkostěnné, hladké, 7,5-10 × 5-7 µm velké


Výskyt: velmi hojně v trsech od srpna do listopadu na živých i mrtvých kořenech a kmenech jehličnanů, ponejvíce smrků, méně často borovic, velmi zřídka i na listnáčích


Poznámky: v přirozených lesích rozkládá václavka pařezy jehličnanů, v hospodářským smrkových monokulturách ale patří mezi jednoho z nejnebezpečnějších parazitů, který se může šířit mezi kořeny smrků; pod borkou napadených dřevin nebo mezi kořeny v půdě je možno nalézt černé provazcovité rhizomorfy; příbuzné druhy václavek je možno odlišit podle následujících znaků: václavka obecná (Armillaria mellea (Vahl) P. Kumm.) roste zejména na listnáčích v teplejších oblastech a klobouk je medově žlutý a pouze velmi jemně šupinkatý, václavka hlíznatá (Armillaria gallica Marxm. & Romagn.) má červenohnědý až růžově hnědý, světle hnědě šupinkatý klobouk a ztloustlou bázi třeně a roste převážně na listnáčích


Klíčová slova: parazitismus, saprofytismus, poškození jehličnanů