Český název: václavka hlíznatá
Taxonomické zařazení: oddělení Basidiomycota (houby stopkovýtrusné), třída Agaricomycetes, podtřída Agaricomycetidae, řád Agaricales, čeleď Physalacriaceae
Plodnice: jednoletá, kloboukatá s třeněm
Klobouk: 3-15 cm v průměru, v mládí kuželovitě vyklenutý s mírně podvinutým okrajem, později ploše rozložený, červenohnědý až hnědorůžový, někdy s olivovým nádechem, na povrchu pokrytý vláknitými, žlutohnědými, soustředně rozmístěnými, 1-3 mm dlouhými šupinkami
Lupeny: v mládí bílé až smetanové, ve stáří nebo po otlačení masově červené, krátce sbíhavé, v mládí kryté blanitým závojem
Třeň: válcovitý, 6-15 cm dlouhý, 0,5-3 cm tlustý, v horní části bělavý, s žlutavými zbytky véla a blanitým prstenem se žlutavými nebo okrovými vločkami, na bázi hlízovitě rozšířený, nahnědlé až červenohnědé barvy
Dužnina: bělavá, tuhá, chuť je mírně nahořklá, vůně nasládlá
Výtrusný prach: bělavý až krémový
Výtrusy: bezbarvé, elipsoidní, tenkostěnné, hladké, neamyloidní, 7-11,5 × 4-6 µm velké
Výskyt: velmi hojně, jednotlivě nebo v trsech od července do listopadu na odumřelých kmenech, kořenech a pařezech listnáčů, ponejvíce bříz, dubů, habrů, vrb, buků, zřídka na živých dřevinách nebo na jehličnanech
Poznámky: na povrchu dřeva se mohou objevit nápadné černé rhizomorfy, z nichž mohou vyrůstat jednotlivé plodnice (obr. 3); podobná václavka obecná (Armillaria mellea (Vahl) P. Kumm.) roste zejména na listnáčích v teplejších oblastech a klobouk je medově žlutý a pouze velmi jemně šupinkatý, václavka smrková (Armillaria ostoyae (Romagn.) Herink) má masově až rezavě hnědý, tmavě hnědě šupinkatý klobouk a roste převážně na jehličnanech
Klíčová slova: parazitismus, saprofytismus, poškození listnáčů