Hospodářsky využívané lesy tvoří naprostou většinu lesních porostů v ČR. Jedná se zejména o monokultury, tj. lesy s naprostou převahou jedné dřeviny, které jsou zakládány za účelem snadného zisku dřeva a dřevní hmoty s pokud možno co nejnižšími náklady. Monokultury vznikají velmi často v podmínkách, jež neodpovídají zvolené dřevinné skladbě. Ta bývá ve většině případů odlišná od skladby původního ekosystému. Takové monokultury nemají s přirozenými lesy téměř nic společného. Mezi nejčastější monokultury na našem území patří monokultura smrková, dále potom monokultury borové, bukové, dubové, případně jiné, které jsou však zakládány v mnohem menší míře. Příměs mohou tvořit náletové dřeviny, např. bříza, třešeň ptačí, jeřáb, olše, osika a bez černý, především v okrajových partiích lesa nebo na pasekách.
Smrkové monokultury tvoří více než 50 % lesních porostů ČR, ačkoli smrk ztepilý (Picea abies (L.) Karsten) je na našem území přirozený pouze v méně než 5 % lesních porostů, převážně ve výškách přibližně od 900 do 1250 metrů nad mořem. Smrkové monokultury jako uměle vytvořené ekosystémy s nutností používání dodatkové energie se jeví z dlouhodobého hlediska jako ztrátové. Nejedná se pouze o zničení původní biodiverzity a časté polomy z důvody implementace smrku na nepůvodní stanoviště (např. svažitý terén), nýbrž také o časté infekce hmyzem nebo dřevokaznými houbami, zejména kořenovníkem vrstevnatým (Heterobasidion annosum (Fr.) Bref.) a václavkou smrkovou (Armillaria ostoyae (Romagn.) Herink). Tyto houby pronikají do dřevin buď poraněnými bázemi kmene nebo kořenovým systémem v případě příliš malých rozestupů mezi jednotlivými stromy, případně se šíří z pařezů na živé dřeviny v okolí. K poranění dřevin dochází používáním mechanizace při stahování dřeva, v neposlední řadě také vlivem častého okusu zvěří.
Nevhodný je také způsob hospodaření v monokulturách, zásahy těžké mechanizace způsobují nežádoucí erozní jevy, holoseče přispívají k zesilování větrných poryvů v okrajových částech stojícího lesa a následným vývratům. Také plošné odlesňování má výrazný vliv na erozi a na vodní režim v krajině. Z odlesněných svahů voda rychle odtéká a také se rychle odpařuje, což má za následek závaždé změny hydrologického cyklu v krajině. V 80. letech minulého století docházelo k plošnému odumírání smrků ve vrcholových partiích jednotlivých pohoří z důvodu vyšší přítomnosti síry v prostředí, vůči němuž nebyly smrky vysazované v nepůvodní krajině rezistentní. Takto zničené lesy byly buď rekultivovány vysazováním klonů odolných vůči imisím síry nebo ponecháním přirozené obnově.
Text je chráněn autorskými právy a není jej možno používat bez svolení autora.
© ohoubach 2010
