Poloha
Pohoří tvoří morfologicky výrazný horský hřbet v severojižním směru o délce asi 18 km. Na západě a severu hraničí s Levočskými vrchy a Spišskou kotlinou, na východě se Šarišskou vrchovinou. Na jihu je oddělen tokem Hornádu, Dolinského a Kluknavského potoka od masívu Černé hory (Slovenského rudohoří).
Geomorfologie
Z geomorfologického hlediska je pohoří součástí Fatransko-tatranské oblasti. Sedlo Chvalabohu v průsmyku Branisko rozděluje pohoří na dva podcelky. Severnější a masivnější Smrekovici s nejvyšším vrcholem Smrekovica (1 200 m n. m.) a jižnější Sľubici s nejvyšším vrcholem Sľubica (1 129 m n. m.). Téměř tři čtvrtiny pohoří se nacházejí ve výšce od 700 do 1 100 m. Značné rozdíly v nadmořské výšce způsobily zpětnou erozi stráňových toků, které způsobily zařezávání vodních toků a vznik systému rozsoch (okrajových hřbetů vybíhajících z hlavního hřebene pohoří).
Geologické poměry
Geologicky je možno pohoří rozčlenit na severní zónu Smrekovice a jižní zónu Sľubice. Na západě ji od paleogenních sedimentů odděluje Poľanovský zlom, na východě jsou to Šindliarské zlomy. Kvůli výraznému zlomovému omezení a hrásťové stavbě byla v minulosti severní část Braniska považována za jádrové pohoří. Teprve novější poznatky získané při stavbě tunelu Branisko napovídají, že celé pohoří je pravděpodobně součástí veporika (střední tektonické superjednotky centrálních Západních Karpat). Nad ním se v reliktech zachovali i horniny gemerika.
Smrekovická zóna je analogem ľubietovské zóny veporika, tvoří ji migmatity a granitoidy označované jako komplex Patrie. Nad nimi leží mezozoické vápence a dolomity hronika (tektonické superjednotky Západních Karpat). Zóna Sľubice má podobnou geologickou stavbu jako blízký celek Černá hora. Na severu ho tvoří zejména granitoidy bujanovského komplexu. V jeho nadloží se nachází slabě metamorfovaný sedimentární obalový komplex označovaný jako ružínská jednotka. Tvoří ho horniny vrchního paleozoika až triasu, lokálně také z jury, převážně pískovce, karbonáty a břidlice. Jižní část Sľubice tvoří tzv. miklušovský komplex, sestávající z migmatitů, rul a amfibolitů. Jeho sedimentární obal je tvořen hrabkovskou jednotkou ze svrchního paleozoika až střední jury.
Hydrologické poměry
Pohoří náleží k povodí Hornádu. Nejvýznamnějším tokem je Veľká Svinka. Maximální průtok vodních toků v této oblasti je na jaře během tání sněhu, hlavně v dubnu. Okrajové zlomy pohoří provázejí prameny minerálních vod. Nejvýznamnějším a hospodářsky využívaným je pramen Salvator.
Klimatické poměry
Oblasti s menší nadmořskou výškou je možno zařadit do mírně teplé klimatické oblasti, vyšší oblasti naopak do chladné. Průměrné lednové teploty se pohybují okolo -6 až -7°C, v červnu od 15,5 do 17°C. Průměrný roční srážkový úhrn je 650 – 800 mm, nejvydatnější srážky se vyskytují v červnu a nejnižší v únoru. Sněhová pokrývka se v pohoří drží 80 do 120 dní v roce
Flóra a fauna
Pohoří pokrývají ve vyšších polohách převážně jehličnaté, hlavně borové lesy, s častými smrky a modříny. V nižších polohách je patrný přechod ke smíšeným lipovo-dubovým a dubovo-habrovým porostům.
Turistika a doprava
Napříč celým pohořím vede zeleně značená turistická trasa z Krompach do Sabinova. Turisticky zajímavou oblastí je Lipovský kras nedaleko Lipovců. Pohoří protíná doposud nejdelší dálniční tunel na území Slovenska.
Zdroj: sk.wikipedia.org (27. 11. 2011)
