Co jsou hlenky?
Hlenky jsou jednobuněčné eukaryotické organismy (prvoci) z oddělení Amoebozoa, které byly v minulosti řazeny mezi houby. Jsou rozšířeny kosmopolitně, můžeme se s nimi setkat především na stinných a vlhkých stanovištích (na mechu, v trávě, na vlhkých kamenech, na povrchu tlejícího dřeva, listí apod.). Stejně jakou houby nebo živočichové se hlenky vyživují heterotrofně. Energii potřebnou k životu získávají fagocytózou (pohlcováním) baktérií, kvasinek nebo jiných prvoků. Pokud žijí hlenky jako epifyti na povrchu dřeva, jeho strukturu nemění. U hlenek jsou nápadná především jejich slizovitá, většinou výrazně zbarvená plazmodia, což jsou jednobuněčné mnohojaderné útvary, které se mohou pohybovat po podkladu. V současné době je popsáno zhruba 1000 druhů hlenek a stále jsou objevovány druhy nové.
Čím jsou hlenky podobné houbám?
S houbami mají hlenky některé znaky společné. Podobně jako houby se rozmnožují pomocí plodnic (aethalií, sporangií nebo plazmodiokarpů), v nichž vznikají spory. Od hub se odlišují především pohyblivou fází vývojového cyklu (myxomonády). Hlenky jsou na rozdíl od hub schopny měňavkovitého (améboidního) pohybu po substrátu. Buňky hlenek nemají na povrchu buněčnou stěnu, jsou kryty bílkovinným obalem zvaným periplast. Pouze spory hlenek jsou obaleny pevnou celulózní buněčnou stěnou. Jednotlivé myxaméby nebo myxomonády (pohyblivá stádia hlenek) spolupracují při hledání potravy a jsou schopny například "procházet" bludištěm nebo hledat nejkratší cestu za potravou.
Vývojový cyklus hlenek
Vývojový cyklus hlenek je poměrně složitý (viz obrázek níže). Převážnou většinu života jsou tvořeny jednou haploidní buňkou o velikosti zhruba 10 µm, zvanou myxaméba, u některých druhů se můžeme setkat s myxomonádami, které mají dva apikálně umístěné bičíky. Oba typy buněk se mohou volně přeměňovat jedna v druhou a zase naopak. Myxaméby i myxomonády se za příznivých podmínek rozmnožují dělením. Jednotlivé buňky se mohou shlukovat a vytvářet pseudoplazmodia, která vznikají splynutím až 100 000 buněk, případně vznikají mnohojaderné slizovité útvary zvané plazmodia, která jsou schopna améboidního pohybu. Během nedostatku potravy nebo za jinak nepříznivých podmínek "vylézá" plazmodium na povrch a postupně se na něm začínají vytvářet sporokarpy (makroskopické plodničky), ve kterých vznikají spory. Spory jsou dále roznášeny větrem, vodou nebo živočichy a za příznivých podmínek se z nich uvolňují jednobuněčná stádia. Tím je vývojový cyklus hlenek ukončen.
Obr.: Vývojový cyklus hlenek
